Report z viktoriánsko-stampunkového setkání
5. duben patřil čaji, ne však jen tak ledajakému. Poslední dubnová sobota se totiž nesla v duchu jednoho z nejtradičnějších britských zvyků, tedy odpoledního pití čaje, v tomto případě s lehce pikantní příchutí. Srdečně vás vítá Viktoriánsko-steampunkový čaj o páté: od oděvu po výchovu.
Jak již samotný název napovídá, nešlo jen o klasické posezení u šálku kvalitního čaje, ale setkání bylo rovněž orientováno na stále populárnější steampunkovou sféru, již zastupoval internetový magazín Steamzine.cz, a spolupořádající klub Kotelna zase vnesl do historizující atmosféry příjemně lechtivý podtón. A mohu říci, že místo konání bylo pro tuto akci zvoleno více než vhodně… Konečná metra A Hostivař, jehož zástavba byla ještě donedávna tvořena především továrními areály, dnes již z velké části zchátralými nebo strženými, přímo vybízí k uspořádání akce, v jejímž jménu se snoubí historie s industriálem. Stačí opustit prostor autobusového nádraží a člověk se vmžiku ocitá ve zdánlivě nehostinných a opuštěných ulicích evokujících na první pohled úplný okraj civilizace. Metru na dohled a zároveň již na klidném a soukromém místě se nachází klub Kotelna, který se pro toto odpoledne stal čarovnou bránou do dnů dávno minulých. Do dnů, kdy dámy s lehkým pousmáním ztrácely kapesníčky a sošní gentlemani je sbírali z prachu. Byl to večer, kdy jsme všichni měli tu jedinečnou možnost přenést se zpátky do minulosti a vychutnat si alespoň na pár hodin tu jedinečnou atmosféru zašlých časů.
A atmosféra nebylo to jediné, co jsme si mohli vychutnat.
Hned u vchodu čekal na návštěvníky samovar s nezbytným černým čajem, mlékem a citrónem, kterým ochotné hostesky občerstvovaly nově příchozí. Účast byla hojná, návštěvníci nakonec dorazili v nad očekávání velkém počtu, a co bylo velmi příjemným zjištěním, že takřka všichni v originálních, historií či steampunkem inspiro-vaných, oděvech. Každý stylově oblečený účastník tudíž získal, kromě viktoriánského občerstvení, které bylo automaticky obsaženo v ceně vstupného, poukaz na libovolnou konzumaci v hodnotě 30,- Kč a vypsána byla také soutěž o nejlepší kostým, do níž se mohl každý v průběhu večera zapojit. Mezi návštěvníky se objevila dokonce i jedna slečna v lolitě, která byla se svým outfitem později po právu nominována mezi nejlepší.
Ještě před samotným začátkem programu byly v zázemí k dispozici šatny, kde se mohli návštěvníci v klidu převléknout a koutek se dvěma šikovnými slečnami (Jitka Zajptová a Petra Malá), které se za symbolický peníz staraly o účesy a vizáž přítomných dam. Program měl začínat jak jinak, než o páté hodině odpolední, ale vzhledem k tomu, že uvítací a odbavovací proces trval, s ohledem na množství návštěv- níků, o něco déle, vznikl malý časový skluz, který se konferenciér Diuk snažil pohotově a s humorem překlenout. Informoval hosty o připraveném programu a několik vět věnoval také zúčastněným módním značkám, které si pro návštěvníky připravily stylové oděvy a bižuterii k zakoupení. Uvítání se stejně jako většina avizovaných vystoupení odehrávalo ve velkém sále situovaném v horní části podniku a bezprostředně po něm následovala první z připravených přednášek – ta má. Nikoho jistě nepřekvapí, že jejím tématem byla právě tradice odpoledního pití čaje ve Velké Británii, jeho historie a náležitostí.
Další z přednášek se nesla v poněkud techničtějším duchu a pojednávala o vzducholodích a nejefektivnějších způsobech, jak s nimi plout a následně ztroskotat. Petr Tomek v ní s humorem a přehledem osvětloval začínajícím literárním autorům technické náležitosti těchto oblíbených steampunkových dopravních prostředků. Během krátké pauzy se hosté mohli občerstvit některou z položek připraveného menu, které se kromě nezbytných okurkových sandwichů sestávalo rovněž z masových koláčů, polévky, obligátních fish & chips nebo sladkých pochutin, případně se nechat zvěčnit v Grestemově improvizovaném fotografickém ateliéru v prvním patře. Ten byl ostatně po celou dobu konání akce nadmíru vytížen a před jeho dveřmi se tvořily doslova fronty.
V neustálém obležení byla i industriální místnost, v níž byly soustředěny stánky zúčastněných značek. Nechyběly mezi nimi ani známé lolita značky jako Classy Lady, Emerald-Dream, Epitaph clothing a chybět nesměly samozřejmě ani Sleeping-Beauty s Kopretinovou mýdlárnou. Zbytek pak tvořili především steampunkově a alternativně zaměření šperkaři – Civil Steampunk, Duo Sorores, Petra Slováková a Monica Otmili handmade, která na místě vedla zároveň i malý workshop, ve kterém si návštěvníci mohli vytvořit svůj vlastní šperk. Jediné mínus bylo v tomto případě tlumené osvětlení, které nepřálo zvláště zmiňovanému workshopu, ale i tak si všichni zúčastnění tvoření užili a odcházeli domů s půvabnými vlastnoručně vyráběnými ozdobami.
Program pokračoval krátkou divadelní scénkou s příznačným názvem Čaj o páté: Budoárové nesváry. Komorní scénka z pera spisovatele Diuka pro tři postavy v podání Margueritte Weinlich, Clarissy Dalloway a samotného autora ilustruje boj o dominantní postavení v jedné (ne)typické viktoriánské domác-nosti. Středobod zájmu tvoří v tomto případě mladá naivní komorná, která se poddává svému pánovi i jeho ženě zároveň a snaží se svou servilitou vybalancovat křehkou rovnováhu jejich vzájemných vztahů. Soupeření o nadvládu nad nebohou služtičkou nakonec vyústí ve shodu mezi oběma manželi a etuda protkaná místy peprnými narážkami a dvojsmysly končí potleskem obecenstva. Malá perlička ze zákulisí: málokdo z diváků zřejmě ví, že role paní a služky byly původně obsazené opačně, tedy psané přesně na tělo protagonistek, a záměna proběhla z důvodu množství textu a časové tísně až krátce před samotným představením. Nedostatkem byly snad jen větší pauzy mezi jednotlivými obrazy a především zrádné mikroporty, díky nimž doléhaly k obecenstvu mnohdy jen útržky vět komorné i paní.
Sotva ze scény zmizeli protagonisté scénky, přišla na řadu další přednáška, tentokrát od Petry Slovákové, která se ve svém povídání zaměřila na tuzemskou i zahraniční steampunkovou literaturu a trefně ji zmapovala.
To už se překlenula devátá hodina a ke slovu se dostali Eva Doubravová a Michal Yupa Budínský se svou přednáškou nazvanou Sex a erotika ve století páry. Jak naznačuje již samotný název, šlo o přednášku veskrze lechtivou a místy i značně kontroverzní, ačkoliv velký prostor dostala rovněž strohá medicínská fakta. Snad až příliš dlouhý úsek byl věnován pohlavním chorobám a jejich projevům, což se nesetkalo s příliš nadšenou odezvou ze strany publika. V nastalé pauze přišlo na řadu vyhlašování kostýmové soutěže a asi nikdo nebyl překvapen, že první cenu si odnesl člověk-robot ve svém propracovaném steampunkovém kostýmu. Plánovaná přednáška o steampunkové kultuře Martiny Zlyhad Bellovičové, která měla následovat, se nakonec neuskutečnila, a tak se program neúmyslně, leč příjemně, ustálil na původním časovém harmonogramu.
Zlatým hřebem večera pak bylo extatické vystoupení půvabné Galeb, která svým orientálním tancem a svůdnými pohyby doslova přibila nejen mužskou část osazenstva na místě.
Večerní program zakončila opět sympatická Petra Slováková, která představila trailer ke své nejnovější steampunkově laděné knize Démon z Eastendu. Poté už se jen nerušeně jedlo, pilo a konverzovalo. A přestože neúprosný jízdní řád zapříčinil před půlnocí odliv velké části hostů, zábava v komornějším duchu pokračoval dál až do časných ranních hodin. Hosté se dobře bavili za originálního hudebního podkresu, který jim k tanci a poslechu pouštěla DJ Zlyhad a ti odvážnější se jali odhalovat i utajovaná „kotelnická“ zákoutí. Pro mě to byl velmi příjemný večer strávený v interesantní společnosti, plný zážitků, nových zkušeností, setkání i starých známých milých tváří. Atmosféra Čaje o páté na mě zkrátka ulpěla jako ranní mlhy viktoriánské Anglie a již teď se těším na příští rok!
Použité foto: Tomáš Mičák, Karel Stanislav Labuť
Článek je rovněž k přečtení v internetovém časopisu Sličná Antonie.